Drazí farníci.

       Dnes se mi objevuje otázka: „Co skutečně člověku pomáhá, aby se mohl správně orientovat ve svém životě? Jak se má člověk správně dívat na svůj život, aby mu nebyl překážkou, nepřítelem, soupeřem, se kterým musí každý den zápasit, ale spíše přítelem a spojencem?

       K této otázce mě dovedlo právě 1. čtení nedělní liturgie. Něco podobného se stane v Bibli několikrát, ale tady je to poprvé a možná zajímavější. Je to duha, která se objevuje v mracích jako znamení smlouvy, že už nebude potopa. Bůh používá něco, co bychom mohli říct je zcela přirozené a běžné, jako něco zvláštního. Lépe řečeno něčemu, co je obyčejné dává velkolepý význam.

       Každý průměrně znalý člověk ví, že duha vzniká ve chvíli kdy na padající vodu v podobě kapek dopadá sluneční světlo. Je to pouhý přírodní úkaz. Ano, krásný, ale jen úkaz. Nic světoborného. Ale není to nic, s čím bychom my sami neměli zkušenosti. Copak se, třeba pro každého jiného, obyčejný kamínek nestal něčím, co jsem zařadil mezi své poklady?

       A ano, Bůh, jak vidíme, používá obyčejných věcí v přírodě, používá přírodu a i jiné věci v našem životě, které jsou zcela normální a běžně, aby skrze ně vyjádřil něco, co mi chce sdělit. Skrze obyčejné věci a události, které mě v každodenním životě potkávají, se mnou komunikuje.

       A samozřejmě nejde o to, abycho v každičké maličkosti hledali něco. To už by pak bylo na léčbu, ale mít oči otevřené, to ano. To by mohlo být odpovědí na dnešní otázku.

P.S. V sobotu 05.03. bude mše sv. i ráno. Bude se při ní udělovat svátost pomazání nemocných. Mše   sv. bude v 9⁰⁰ hod.

       Ze srdce vám všem žehnám.

            O. Miloslav