VŠICHNI MĚLI VŠECHNO SPOLEČNÉ

       Drazí bratři a sestry.

       Toto je téma, na které upozorňují Skutky apoštolů. Téma, které i dnes musí promlouvat do našich srdcí, do našich životů. Jde totiž o zcela opačný způsob myšlení, než myšlení tohoto světa, jehož cílem je být stále zajištěný, a pak si dělat co chci.

       Ano, dneska jsou lidé ve skutečné chudobě, či nouzi díky opatřením vlády, které vzniklo vstupem koronaviru do našich životů. Ale i díky této situaci se najdou jiní, kteří přispívají těmto lidem, aby měli z čeho žít. Solidarita, která je stále mezi lidmi se díky Bohu nevytratila, a je to dobře. Jenže, jak asi sami tušíte a cítíte, je to něco zcela jiného, než nám nabízejí Skutky apoštolů. Zde se jedná o nouzi, do které se člověk dostal nechtěně, bez svého přičinění, o nouzi, která na něj dopadla.

       Skutky však zdůrazňují, že se lidé sami od sebe vzdávali a zříkali svého majetku pro společenství, do kterého vstoupili. Zde je rozdíl ve způsobu myšlení. Je přece rozdíl mezi tím, když dá někdo druhému ze svého přebytku, nebo když odevzdá všechno druhým. Peníze a majetek odjakživa dělily lidi a způsobovaly nemalé problémy, a vnesly už mnoho a mnoho zla do mezilidských vztahů.

       Protože jsme lidé postižení dědičným hříchem, vidíme všechno obráceně. Tak například, a to vidíme i na našich dětech, je přece jasné, že to co máš, tě dělá takovým jaký jsi. Majetek z tebe dělá „člověka“. Čím víc máš, tím víc jsi. Prvotní křesťané však pochopili, že je to člověk, který dává hodnotu věcem, a že člověka činí člověkem a dělá ho velkým jen to, co pochází shůry.

       A tak mám na srdci opět přání, aby nás všechny první nedělní čtení oslovilo, obohatilo a připomnělo třeba i mnohá Ježíšova slova, která pronesl k tématu majetku.

       Ze srdce vám všem k tomu žehnám.

            O. Miloslav