Drazí farníci.

       Maria ve svém chvalozpěvu „Magnificat“ vyznává: „Veliké věci mi učinil ten, který je mocný.“ Veliké věci. Co si pod tím pojmem představit? U Panny Marie to víme, stala se Matkou Spasitele. Jenomže u toho samozřejmě nemůže zůstat z prostého důvodu. Tím důvodem je skutečnost, že Maria je předobraz církve a zároveň její součástí, třebaže i Matkou a Královnou. Proto to, co se odehrálo u ní, se musí uskutečnit na celé církvi. Bůh ještě tedy učiní veliké věci, ještě přijdou velké věci. No přijdou, ony se už samozřejmě dějí, ale zatím řekněme skrytě a ojediněle. Nicméně jich budeme svědky všichni, protože se uskuteční na nás všech.

       Bůh slibuje ústy proroka Jeremiáše, že sjedná novou smlouvu se svým lidem a bude to taková smlouva, která bude zapsána přímo do srdcí každého člověka, tedy že každý člověk bude znát Hospodina. Každý člověk od nejmenšího po největšího. A ačkoli se to třeba ještě nezdá, zvláště v dnešní době se to zdá být málo pravděpodobné, Bůh ví, jak splnit svůj tak úžasný slib. Nikdo nám neřekne kdy a jak se to stane, ale přece jenom máme už nápovědu v Novém zákoně.

       Na jednom místě Pán Ježíš hovoří o Božím slovu, které je jako zrno zaseté do země. To zrno zapustí kořeny a roste, rozsévač ani neví jak. Půda sama od sebe vydává úrodu. Před čtrnácti dny jsme slyšeli výzvu Ježíše: „Zbořte tento chrám, a ve třech dnech jej zase postavím.“ A následuje dovětek k tomuto příběhu: „Teprve až byl Ježíš vzkříšen z mrtvých, uvědomili si jeho učedníci, co tím chtěl říci, a uvěřili Písmu i slovu, které Ježíš řekl.“.

       Naslouchejme Božímu slovu často. Jedině člověk, který mu naslouchá a nosí v srdci Boží slovo, mu nakonec porozumí natolik, že už nebude třeba, aby ho někdo poučoval: „Poznej Hospodina!“.

       Ze srdce vám všem žehnám.

            O. Miloslav