Drazí bratři a sestry.

       Žijeme v době, ve které se dá všechno zpochybnit, zrelativizovat, napadnout. Co jediné je neotřesitelné, jsou „vlastní práva, která člověk má“ (ačkoli často zůstává rozum stát, kde je ti dotyční vyhrabali), a která se musí prosadit i za cenu boje. Častokrát slyšíme o tom jak se jisti lidé domáhají svých „práv“. To ostatní už není tolik důležité.

       Proč začínám takto? Podívejme se na první čtení. Petr se stodvaceti bratřími řeší otázku nástupce Jidášova. Vybrali dva Josefa a Matěje. A teď! Modlí se k Bohu a losují. (U Židů je losování během takových případů Bohem dokonce nařízeno.) Los padl na Matěje. A co Josef? Dneska by si šel stěžovat k soudům a odvolávat se, protože to všechno bylo zmanipulováno, to byla korupce, byl to podvod, protože losy byly „cinknuté“ …. atd. Všechno se musí opakovat, nejlépe do té doby, než vyhraje on …!

       A místo toho je zde klidné přijetí „prohry“ či „neúspěchu“. Ano také bychom to losování mohli nazvat „štěstí“, „náhoda“ apod. Ale je to zapotřebí? I zde stojíme před úžasným tajemstvím důvěry člověka vůči Bohu. Ano chce to kus odvahy, můžeme klidně použít i pojmu statečnosti. Ovšem opět se vracíme k tomu, že najdu-li odvahu Bohu odevzdat to ostatní, když předtím udělám, co je v mých silách, můj život bude o mnoho klidnější, třebaže to nepůjde zrovna podle mých plánů.

       Mějte odvahu, mějte odvahu důvěřovat a svěřovat!!!

I k tomu vám žehná

            O. Miloslav