Drazí farníci.

Opět jsme se dostali do těžší situace, která se však s ohledem k okolnostem dala předpokládat. A tak snad budou k něčemu řádky, kterými se na vás obracím.

Kniha Sirachovcova nám prozrazuje, jak moc si Bůh váží a zohledňuje vztah, jaký mají děti ke svým rodičům.

A tak mě napadlo, že jsou i takoví lidé, kteří své rodiče nepoznali nebo tací, kteří jsou vlastně rádi, že už nemusí žít pod jhem svých rodičů a toto čtení je buď nechává bez dotyku, či snad nahání husí kůži, protože nemohou najít ten správný vztah ke svým rodičům, jak to Bůh vyžaduje.

A skutečně jsou a byli rodiče, kteří hodně ubližují svým dětem. Jak je dítě může mít rádo

a obejmout je, když už při vzpomínce na ně se třese strachem? Anebo je začne omlouvat, že na to měli právo, takže to zamete pod koberec a stále bude tvrdit, jak moc je má rádo, protože se to tak má dělat a Bůh to tak vyžaduje?

Jenomže pak se bude dopouštět těch samých chyb na svých dětech a ubližovat jim...

Cesta jak z toho ven, je vlastně jedna. To čím se na mě mí vlastní rodiče dopustili je třeba si  přiznat  pojmenovat, otevřít. S tímto přijít k Pánu a ukázat mu bolavé místo v srdci s prosbou o uzdravení. Zároveň prosit o sílu odpuštění a toužit po odpuštění. Zbytek už nechat na milosrdném Soudci.

To vám vyprošuje a k tomu vám žehná

            O. Miloslav