Za jaký dárek jste opravdu vděční? Většina z nás nepochybně ráda přijme dárek od někoho, kdo dává z lásky, a ne z pocitu povinnosti. Pokud jde o dávání, na pohnutce hodně záleží. Záleží na ní nám, a co je ještě důležitější, záleží na ní Bohu. Uvažujme v této souvislosti o inspirovaných slovech apoštola Pavla zaznamenaných v  2.Kor. 9:7

Proč Pavel tato slova napsal? Protože chtěl povzbudit korintské křesťany k tomu, aby podpořili humanitární pomoc organizovanou pro judejské spoluvěřící, kteří byli v nouzi. Snažil se Korinťany k dávání nutit? Ne, naopak napsal: „Ať každý jedná, právě jak se rozhodl ve svém srdci, ne s nechutí nebo z donucení, neboť Bůh miluje radostného dárce.“ Podívejme se na tuto vybídku podrobněji.

„Právě jak se rozhodl ve svém srdci.“ Pravý křesťan dává proto, že si to předsevzal „ve svém srdci,“ uvedl Pavel. Takový křesťan nevěnuje potřebám spoluvěřících jen chvilkovou pozornost. Slovo, které je přeloženo jako „rozhodl se“, v původním jazyce „obsahuje myšlenku plánování,“ říká jeden znalec Bible. Křesťan tedy uvažuje o tom, jaké potřeby jeho spoluvěřící mají, a klade si otázku, co pro ně může udělat.  1.J.3:17

„Ne s nechutí nebo z donucení.“ Pavel si všímá dvou způsobů dávání, které mezi pravými křesťany nemají místo – neochotného a nuceného. Řecký výraz přeložený jako „s nechutí“ doslova znamená „ze smutku (nebo ze zármutku)“. Ten, kdo dává s nechutí, zdráhavě, je při svém dávání „smutný z pomyšlení, že se loučí se svými penězi,“ vysvětluje jedna odborná publikace. Ten, kdo dává nuceně, se do toho cítí být dotlačený. Koho z nás opravdu těší dárek od někoho, kdo ho dává neochotně nebo z pocitu povinnosti?

„Bůh miluje radostného dárce.“ Jestliže se křesťan rozhodne něco dát, měl by to udělat s radostí, říká Pavel. Štěstí vlastně přichází jako vedlejší produkt toho, když člověk dává ze správné pohnutky. Skut. 20:35. Radostný dárce svou radost těžko skrývá. Výraz „radostný“ proto velmi dobře popisuje jak jeho vnitřní pocit, tak to, jak se projevuje navenek. Vidět radostného dárce nás zahřeje u srdce. A zahřeje to u srdce i Boha. Jiný překlad Bible říká: „Bůh . . . miluje toho, kdo dává rád.“ (Slovo na cestu)

Tato inspirovaná slova apoštola Pavla jsou zásadou, podle které by se měli křesťané při svém dávání řídit. Ať už dáváme něco ze svého času, energie nebo majetku, dělejme to ze svobodné vůle a proto, že nás opravdu těší být štědří k druhým, zvlášť k těm, kdo jsou v nouzi. Když budeme dávat tímto způsobem, přispěje to k našemu štěstí a také si tím získáme přízeň Boha, který „miluje radostného dárce“.