Historie a současnost farního kostela a náboženství ve Veřovicích.

První zmínky o náboženském životě ve Veřovicích je v „Zemských knihách“ v Olomouci kde se píše o faře ve Veřovicích. V polovině 16.století však fara zanikla důvodem bylo nabytí většiny Moravskými bratry. Ti se začali ve vesnicích na Novojičínku po roce 1500 (za Žerotínů) hojně usazovat. Roku 1560 zabrali Moravští bratři pro své bohoslužby i náš kostelík, kde v něm sloužili své bohoslužby až do roku 1624. V záznamech je uvedeno, že Veřovice spadaly do pol.16 století pod starý Jičín. Až v roce 1560 byly převedeny pod farnost Mořkov.
Do roku 1624 není uvedeno moc záznamů o působnosti kněží a už vůbec o katolících. Až po roce 1624 přivedli jezuité lid opět na víru katolickou.  Roku 1867 byl ve Veřovicích postaven první kostelík. Až do roku 1784 Veřovice postupně spadaly pod farnost Nový Jičín, Štramberk, Mořkov a nakonec Životice. V tomto roce byl první kostelík zbořen a postaven nový. Stál (dle ústního podání) na bývalém hřbitově.  Ke stavbě původního dřevěného kostelíku se váže pověst, která se v ústním podání dochovala dodnes. Žena z vesnice přinesla svému muži, který pracoval na stavbě při kácení stromů oběd. Malé dítě, které měla sebou odložila v peřince opodál na zem. Znenadání přiběhl z lesa vlk, dítě odnesl a sežral. Na památku této události dali věřící vytesat z pískovce vlčí hlavu, jak nese v peřince zabalené dítě. Tato vlčí hlava je dodnes po levé straně cesty, která vede od severovýchodu ke kostelu (od fojta).

Po zboření tohoto dřevěného kostela byl v roce 1784 vystaven kostel nový. Byl zděný s dřevěnou věží zasvěcený Nanebevzetí Panny Marie.  Kostel měl 4 zvony, dva větší po 300kg a dva menší. V tomto roce zde byl dosazen i  první katolický kněz , který spravoval farnost a to Otto Antonín Schindler z Olomouce (byl poslán ze zrušeného kláštera).  Seznam dalších duchovních, kteří spravovali naši farnost můžete najít v jiném dokumentu ke stažení.
Roku 1805 byl tento kostel již ve velmi špatném stavu. Roku 1852 byl kostel zbořen a z prken byla postavena kaplička na místě dnes již zrušeného hřbitova.

Roku 1852 bylo započato se stavbou nynějšího kostela. Kdo a kdy zhotovil plány kostela se nepodařilo zjistit. Je však znám stavitel, kterým byl pan Zapletal z Frenštátu p. R. Tento kostel měl být postaven ve směru jih-sever, nepodařilo se ovšem při kopání základů dostat na skálu a tak byl postaven ve směru východ-západ. Není však známo proč chtěli postavit kostel ve směru jih-sever, když orientace všech okolních kostelů je východ-západ. Pro věž musely být vykopány základy 6m hluboké než se dostali na skálu. Po vystavění zdí nového kostela měla být položena vazba. Jelikož klenutí kostela bylo mnohem vyšší než vnější zdi, nechtěl stavitel připustit, aby vazba byla položena bez spojovacích pásů železa. Uvedl, že taková vazba je pro tuto stavbu nedostatečná. Jeho návrh však zamítli a byl přinucen tuto vazbu položit dle původního plánu. Následky se však pod tíhou břidlice brzo projevily.
Stavba byla ukončena roku 1854 (rok je zapsán na schodu u hlavního vchodu), kostel byl vysvěcen 15.8. 1858 a opět zasvěcen Nanebevzetí Panny Marie.
Původně byl postaven bez věže, pro zvony byla vystavěna zvonice z trámů na jižní straně kostela (na hřbitově kde se nyní nachází hrobka rodiny Urbanovských).
Roku 1864 byla dodatečně postavena i věž, měla však být ukončena cibulovitým tvarem. Dle ústního podání ovšem chyběly finance a proto se zvolila levnější varianta tak jak věž vypadá dnes.

Kostel je dlouhý 45m + 5m sakristie (50m celkem), široký 17,5m. Výška kostela je 35m + 20m věž (55m celkem). Na střeše věže je 1m vysoký podstavec a na něm 4m vysoký železný kříž.
Původní krytina kostela byla břidlice, která však byla brzy odstraněna, protože její vahou se začaly krovy roztahovat a klenutí i stěny praskaly. Na podzim roku 1868 po silném větru byla obava, že klenutí spadne, bylo proto nařízeno kostel uzavřít. Roku 1870 se začalo pracovat na jeho opravách. Klenutí bylo staženo silnými pásy železa, oblouk nad presbitářem byl stržen a nahrazen novým. Na každé straně bočních zdí byly zvenku postaveny čtyři opěrné pilíře. Břidlice na střeše byla nahrazena šindely. Ty však brzo začaly hnít a proto byly nahrazeny plechem. Roku 1934 byl plech odstraněn a střechu pokryli eternitem, ten byl pak v roce 1970 vyměněn za hliníkový plech.
V dokladech je uvedeno, že byla poslány z Anglie nějaké peníze na opravdu kostela a na památku byla namalována tvář dárkyně na obraze Panny Marie na klenutí velké lodě. Tento obraz byl při malování kostela k velké památkářské škodě zamalován.
Další opravy kostela které byly prováděny ať už v menším či větším rozsahu byly postupně, výměna hromosvodu, 3x natíraná plechová střecha, nové věžní hodiny s elektrickým osvětlením, nově omítnutá věž a západní část kostela, omítnutí nově celého kostela, několikrát byla opravována vazba kostela, nový břízolit na celém kostele a o rok později i na věži, nové ciferníky na hodinách, odvodnění kostela, osvětlení kostela jak zevnitř tak po té i z venku, rekonstrukce věžních hodin atd.
Také v interiéru došlo k význačným změnám jsou uvedeny tak jak šly za sebou. Vybílení kostela, malba temperovými barvami, nová elektrická instalace, létací vnitřní dveře, venkovní dveře, nová mramorová dlažba, nové modřínové lavice (42ks), provedeno zdvojení kostelních oken. Pak došlo k významné změně úpravy interiéru v duchu liturgické obnovy II. Vatikánského koncilu. Vše bylo nově vymalováno, byly odstraněny všechny původní oltáře a mřížky mezi kněžištěm a chrámovou lodí, sestavení nového obětního stolu, svatostánku i ambonu. U malířky Bedřišky Znojemské se nechalo zhotovit 6 obrazů. Z původní výzdoby zbyly dva klečící andělé Serafin a Cherubín, kteří jsou umístěni po stranách nového oltáře. Dále byla zhotovena mříž u hlavního vchodu. Instalace plynového topení, stavba nové zpovědnice atd.

Další historické údaje o kněžích, zvonech, hřbitovu.

Kněží
Od roku 1858, kdy byl kostel vysvěcen zde působilo 39 kněží, kteří buď bydleli na veřovické faře, nebo dojížděli z jiných farností. Nejdéle zde sloužil P. Antonín Uhlář (20 a půl roku) a nejkratší dobu P. Ladislav Filgas (2 měsíce). Zde je i seznam kněží působících po II. světové válce.

1946 - 1947 Karel Veselý,  narozen 5.6. 1889 vysvěcen v r. 1913
-byl farářem v Lichnově a do Veřovic docházel pěšky sloužit mši svatou každou neděli 

1947 – 1959 František Filip, narozen 14.10. 1911
-přišel z Lomnice u Rýmařova, po odchodu z Veřovic působil jako děkan ve Frenštátě p. R. Zemřel 22.10. 1982, pohřben je ve Veřovicích 

1959 – 1980 Antonín Uhlář, narozen 24.3. 1921, vysvěcen 1946 
- nejdéle sloužící kněz, prodělal mnoho nemocí včetně infarktu. Na druhý infarkt zemřel 1.6. 1980, pohřben je ve Veřovicích (na pohřbu bylo 44 kněží). 
Po smrti P. Uhláře dva měsíce dojížděl do Veřovic z Lichnova P. Ladislav Filgas.

1980 – 1991 Pavel Hyvnar, narozen 2.6. 1931, vysvěcen 1973 
-za jeho působení došlo k významně změně interiéru kostela a instalaci dvou nových zvonů, zemřel po těžké nemoci 15.11. 1991, pohřben v Závišicích

1991 – 1995 František Zehnal, narozen 24.1. 1958, vysvěcen 1985 
- byl farář v Kopřivnici, provizor ve Veřovicích, nyní působí v Hlučíně

1995 – 1997 Michal Petr, narozen 27.3.1936, vysvěcen 1961 
- nyní působí ve Španělské kapli v Novém Jičíně 

1997 – 2004 Tadeáš Wojnar, narozen 7.12. 1962, vysvěcen 1994 
- zemřel po dlouhodobé nemoci 4.11.2009

2004 – 2006 Marcin Slawicki, narozen 19.5.1973, vysvěcen 2002 
- nyní působí ve Zlatých Horách

2006 – dosud  Miloslav Šmahlík, narozen 13.6.1970

Jediným knězem narozeným ve Veřovicích 19. října 1907 je ThDr. Otokar – František Balcar. Byl profesorem náboženství a docent teologické fakulty, působil v Prostějově,, Hranicích, Jevíčku, Kroměříži. Ve Veřovicích celebroval mše svaté v roce 1981 a 1982. Zemřel náhle 11.února 1983 ve věku nedožitých 76 let. Pohřben je v Hranicích.

Zvony

Za I. světové války byly tři velké zvony zkonfiskovány na válečné účely. Zůstal jen nejmenší (umíráček). Zvonilo se s ním, když někdo ve vesnici zemřel. Do roku 1923 vyzváněl na bohoslužby jen umíráček. Toho roku byl koupen nový zvon vážící 300kg. V roce 1931 byl kupen další zvon o stejné váze a průměru 64 cm. Ovšem za II. světová války byly zvony znovu zabaveny pro válečné účely o zůstal opět jen umíráček. Za působení P.Hyvnara byly zakoupeny a instalovány dva nové zvony.

Hřbitov

První hřbitov byl západně od fary. Po zrušení předešlého kostela se začalo pohřbívat na jižní straně nového kostela, po zrušení ovocné školky se pohřbívalo i na západní straně ale roku 1957 se hřbitov přemístil zpět na jižní stranu kde se rozšířil a je dodnes.

Co se týče samotné stavby nynějšího kostela a jeho záměny s plány kostela ve Vamsdorfu v Čechách, není zatím doložena. V té době byly Veřovice na úřadech vedeny německy Wemsdorf a České město bylo vedeno jako Warndsofr tedy rozdíl dělalo jen jedno písmenko. K záměně mohlo dojít jedině ve Vídni kde byly plány zaslány na schválení jelikož u nás spadaly obce každá pod jiné biskupství kde se plány schvalovaly. Co však doměnku o záměně plánu potvrzuje je že v době stavby kostela měly Veřovice necelých 1200 obyvatel a architekt by si nedovolil pro tak malou obec navrhnout tak velký kostel, nicméně v děkanství ve Vamsdorfu tato záměna není zaznamenána.

Zdroj - dějiny náboženství podle Albína Tománka