Drazí farníci.

       Mojžíš dostává instrukce, jak se má chovat muž postižený malomocenstvím. Jsou zde roztržené šaty, zahalený vous a rozpuštěné, tedy neupravené vlasy.

       Není dost místa pro to, abychom vše důkladně rozebírali, ale můžeme zde najít zajímavé informace. Co znamenají roztržené šaty, pro lidi, kteří skrze ně poukazují na to, jak jsou zámožní? Dále i účes vypráví sám o svém majiteli. I vous má hlavně pro Židy důležitý význam co se společenského postavení týče. To všechno v době malomocenství bere za své.

       Dále je tu izolace. Člověk musí bydlet sám mimo tábor, tedy i svou rodinu. Dokonce, protože je tato nemoc velmi nakažlivá, musí na sebe upozorňovat voláním: „Nečistý, nečistý!“, aby se mu lidé vyhnuli. Nemůže si s nikým popovídat, protože se ho všichni štítí. Nachází se opravdu

v nezáviděníhodné situaci.

       Nabízí se tu dost otázek, proč se tento úryvek čte v nedělním čtení, co nám chce říci apod. A skutečně je to nezvyklý text. Nicméně nebudeme se mu vyhýbat a přijmeme tuto výzvu. A samozřejmě hledejme, čím oslovuje zrovna mne?

       Mne osobně třeba napadá jedno slovo HŘÍCH. Hřích je to, co bere člověku všechno, na co se spoléhá. Hřích je to, co člověka ve společnosti degraduje. Hřích je to, co se jako nepříjemná vůně line kolem svého nositele. A je to opět hřích, který samozřejmě izoluje člověka od ostatních lidí. Hřích je to, co je tak moc nakažlivé a proto nebezpečné. Ale takový člověk nebude volat: „Nečistý, nečistý“, protože si svůj hřích nepřizná a co více, lze si na něj zvyknout.

       Ale ať už se k tomu postavíme jakkoli, pravdou zůstává, že hřích je smrtelná nemoc.

       A tak nám všem přeji, abychom si s tím svým malomocenstvím dokázali správně poradit. Vždyť nám k tomu přichází na pomoc nejvodnější doba – doba postní.

       K tomu vám žehnám.

            O. Miloslav