Drazí bratři a sestry.

       Dnes je to naposled, co se k vám tímto způsobem obracím. Tedy k těm, kteří neměli možnost přijít v sobotu, či neděli do kostela. Protože se vracíme k normálu, tak vás všechny zvu na nedělní bohoslužby. Samozřejmě je třeba se mít stále na pozoru (bezpečný odstup a respirátory + dezinfekce rukou).

       Slavíme Tělo a Krev Páně. Je to oslava toho, že Bůh přijal naše lidství a obětoval ho proto, aby člověk mohl dříve, či později přijmout božství. To znamená zcela se sjednotit s Bohem, který se sjednotil s člověkem a to takovým způsobem, že na první pohled nikdo netušil, s kým má tu čest.

       A to ještě není všechno. Dříve, než k tomu dojde, tak chce, abychom se díky přijímání jeho Těla a Krve nejdřív sjednotili mezi sebou. Což samozřejmě nemusí probíhat právě tak, jak si to představuji. Mluvíme přece o jednotě v mnohosti. Vždyť celkově je příroda krásná a kolik v ní žije druhů živočichů a rostlin? Anebo jinými slovy kolik druhů živočichů a rostlin ji tvoří?

       Tělo a krev Páně je cesta k jednotě. Vždyť o ni také sám Pán prosí svého nebeského Otce při poslední večeři. A za to přináší jako oběť sám sebe. I jeho výzva „vezměte a a jezte; vezměte a pijte“ tady není jen proto, že nám chce dávat další úkoly a příkazy. Kéž v nás roste touha přijímat jeho Tělo a Krev při každé mši sv. Zde je důležitá právě ta touha, ne rutina – zvyk. Kéž nám ona touha ukáže i cestu, která vede přes svátost smíření.

K tomu vám žehná

            O. Miloslav