ALLELUJA!?

       Po Veliké noci nastává veliké ráno, které nikdo nečekal. Hrob je prázdný a tělo mistra zmizelo. Nikdo nemá tušení, co se stalo. Ta zpráva zasahuje srdce posluchačů způsobem nepopsatelným. Nastává chaos, zmatek a bude to trvat ještě pár dní, než se učedníci zorientují, co se to vlastně stalo. Je to jako náhlé probuzení z hlubokého spánku, kdy člověk vůbec netuší ani jak se jmenuje, natož kde se nachází a proč vlastně existuje.

       Kdepak, není vůbec žádné pomyšlení na nějaké Aleluja!, je to prostě ŠOK. A také otázka, která se s tím pojí, třebaže nevyzní hned tak hlasitě: „A co já s tím? Co to pro mne znamená? Jak se k tomu mám postavit?“. Učedníci vůbec nemají ponětí, jak se říká, která bije. Nikdo ho neviděl, jen Máři tvrdí, že ho viděla, ale je to přece jen žena.

       Drazí farníci, informace o vzkříšení Ježíše Krista může zůstat pouhou informací, jako jedna z mnoha, které slyšíme každý den. Kdekdo ji pouze zasune mezi ostatní informace, které se ho vlastně netýkají, jako když někde daleko vybouchne sopka, nebo vykolejí vlak, či někde někdo přepadne benzínovou pumpu …

       Ve skutečnosti je zapotřebí nemalé odvahy tuto radostnou zvěst přijmout a vstřebat do svého života. Tato zpráva má totiž dalekosáhlé důsledky pro další běh dní, které jsou přede mnou. Tato skutečnost Kristova vzkříšení totiž má sílu učinit v mém životě revoluci, o které se mi ani nesnilo. Už jenom ten fakt, že vzkříšený Kristus už neumírá a je nepřemožitelný, je něco úžasného.

       A já vám všem ze srdce přeji, abyste měli odvahu dovolit vítěznému Kristu, aby v životě každého z vás udělal tu úžasnou revoluci, kterou prožili učedníci a později třeba i sv. Pavel.

       Ze srdce vám všem k tomu žehnám.

            O. Miloslav